“Jsem svatební koordinátorka a budu se vdávat.”… to bych řekla tak před 1-2 roky. Co byste od mojí svatby čekali? Dokonalou organizaci? Dokonalou zábavu? Úžasné místo a atmosféru? Skvělé jídlo? Ano, očekávání od mojí svatby byla opravdu veliká a celý rok příprav jsem poslouchala, jak se všichni strašně těší a nemůžou se dočkat, až zažijí tu nejlepší svatbu jejich života a uvidí, jak by to mělo vypadat…. paráda… 🙂
Přesně po 2 letech od seznámení jsme se s manželem zasnoubili, přesně po dalším 1 roce jsme se brali. Dnes, přesně po 1 roce od svatby, jsem k příležitosti našeho výročí připravila tento článek. Často se mě lidé ptají, jaké to bylo organizovat vlastní svatbu a pokusím se alespoň trochu odpovědět, nebo alespoň ukázat Vám pomocí pár fotek jak to vlastně probíhalo.
Jak se tak říká, “kovářova kobyla chodí bosa”. Trošku jsem se bála, aby to u mě nebylo podobně. Již několik let mimo jiné mým klientům radím, kde mít svatbu, jací dodavatelé jsou nejlepší, jak by měl vypadat program, jak dostát finančnímu rozpočtu, jakou hudbu vybrat, jaký text u obřadu zvolit, a tak dále. Při přípravě své vlastní svatby jsem zjistila, že vlastně nikomu nic vysvětlovat ani navrhovat nemusím, nikoho se nemusím na nic ptát a to byl pro mě velký nezvyk.
V okolí naší svatby jsem organizovala ještě 6 dalších, takže jsem se měla tendence věnovat se spíše těm ostatním, a tu naší odsouvala na vedlejší kolej. Přesto jsem přípravě věnovala hodně energie, ačkoliv můj manžel by jistě řekl, “ono to přece krásně vyplynulo, ani jsme se o to nemuseli moc starat a nic řešit”. Ano, to je klasický mužský názor, dámy, nic si z toho nedělejte, jsem v tom s vámi.
Svatba probíhala v hotelu Všetice, jelikož můj manžel pochází z Neveklova, města 5 minut vzdáleného. Chtěli jsme svatbu někde na samotě, obřad na zahradě a vše v jednom (obřad, hostina, party, ubytování). My a rodina jsme zde spali již předchozí noc, měli jsme společnou předsvatební večeři, aby se všichni poznali probořily se ledy a stihli jsme ještě oslavit narozeniny mojí sestry i manžela.
My dva jsme spali odděleně, což byl to zajímavý zážitek. Zejména, když jsem se ve 4 hodiny ráno probudila s pocitem největšího hladu v životě. Uvědomila jsem si, že restaurace je zavřená, v dalekém okolí žádný obchod není a tudíž nevím co budu dělat?! Jediná myšlenka mě utěšovala, že někde u přítele v pokoji je pravděpodobně bageta z benzínky, kterou si koupil na cestě do Všetic a doufala jsem, že ji nestihl sníst. Naštěstí jsem měla rezervní kartu od pokoje, tudíž moje mise “bageta” mohla začít. Zkráceně řečeno – vkradla jsem se do jeho pokoje, vyděsila ho chudáka k smrti, ukradla mu bagetu, snědla jí naposezení a šťastná šla zase spát… Z této části dne naštěstí fotografie na ukázku nemám.
Ve svatební den jsme společně všichni snídali na terásce a už si plně užívali krásného počasí a atmosféry. Kluci se šli vykoupat do bazénu a přípravy mohly začít…
Měli jsme úžasné počasí – okolo 23-25°, polojasno až jasno, nic dokonalejšího jsme si snad nemohli přát a z celého srdce to přeji všem nevěstám. Na pokoj jsme si nechaly přinést Prosecco, čerstvé maliny, nějaké kanapky a přípravy mohly začít. Nejdřív se připravovaly družičky, poté maminky a nakonec já. Užily jsme si spoustu legrace a byla jsem ráda, že jsem je všechny měla okolo sebe a měly jsme pořádné dámské dopoledne.
Holkám jsem připravila dárky jako poděkování, že vždy stály při mě a podporují mě i v můj svatební den. Stejně tak manžel si s klukama dal panáčka whiskey a také je obdaroval několika dárky šitými na míru. Určitě to doporučuji, pokud se chystáte mít družičky či družby udělá jim to velkou radost.
My jsme si s manželem navzájem taky vyměnili psaní a dárky. Jelikož jsme spolu ráno ani nestihli mluvit, tak to bylo moc hezké dát si vědět, že se na sebe těšíme a co k sobě vlastně cítíme. Hlavně manžel byl vyloženě nadšený, že mi musí přáníčko psát. Ale zvládnul to. 🙂 Bylo to k našemu výročí, které jsme měli v den svatby a zároveň ke svatbě. Poslali jsme si je navzájem po svědkyni Denise. Je to velice intimní a emotivní záležitost, kterou mohu opět jen doporučit.
Hosté se scházeli hodinu před obřadem u bazénu, bylo pro ně připravené Prosecco, Aperol Spritz, domácí limonáda, svatební koláčky od maminky a kanapky. Potom už se mohli odebrat do zahrady k jezeru, kde probíhal svatební obřad. Na první skladbu nastupoval manžel s maminkou, svědkové a družičky s družbami.
Na druhou skladbu jsem nastuupovala já s tatínkem. Když jsem šla uličkou, byl to pro mě jeden z nejtěžších a zároveň nejkrásnějších okamžiků v životě. Cesta k oltáři byla pro mě hrozně dlouhá, hrála moje milovaná skladba “Now and always” od Brooke Annibale, kterou hrála živá kapela – kytarista, piano a zpěvačka. Když jsem se blížila, viděla jsem, že znám úplně každou tvář, všichni se na mě dívají a spousta z nich začíná slzet. Poprvé v životě jsem na svatbě znala všechny hosty a byli tam kvůli nám dvěma. To byl pro mě nejneuvěřitelnější pocit.
S vypětím všech sil v celém těle jsem se udržela a nerozbrečela se a v pevném sevření mého tatínka došla až k oltáři. Tady jsem zůstala stát, plná emocí a začalo se mi klepat celé tělo.. Klepání naštěstí asi po 5ti minutách ustalo a mohla jsem se začít na obřad soustředit. Pocit, že vedle mě stojí družičky, vedle manžela jeho družbové a vše je vlastně dokonalé a přesně jak jsme si představovali, je nepopsatelný… Všichni mi po svatbě říkali, že jsem vypadala neuvěřitelně klidně, vyrovnaně a nad věcí, opak byl ale pravdou. Asi profesionální deformace, kdy musím být za každých okolností působit v klidu.
Svatební obřad oddával pan reverend Samojský. Sami jsme si z části napsali text, který jsme chtěli, aby zazněl. Obřad byl dojemný, ale zároveň hodně vtipný, což bylo naše velké přání. Obřad byl skvěle nazvučený a všichni hosté byli usazeni, takže z toho prý všichni měli krásný zážitek.
Po obřadu už nás čekal špalír a samozřejmě focení na památku. V průběhu toho si hosté užívali občerstvení a živé lounge hudby v zahradě. Potom pár tradic a hurá na hostinu.
Zasedací pořádek jsme měli natištěný na designových kartičkách zavěšených do bílého rámu. V místě hostiny jsme chtěli zaplnit volné místo nečím veselým, zvolili jsme tedy lampiony. Jelikož jsme již na svatebním oznámení měli barevné bubliny, rozhodli jsme se tuto tématiku promítnout i do svatby – barevné puntíky na ponožkách, barevné lampiony, barevné balonky a každý host měl u svého místa barevnou makronku se svým jménem. Viděla jsem barevných kombinací na svatbách už tolik! Svou svatbu jsem chtěla bláznivě barevnou a letní, prostě úplně jinou…
Hostinu jsme se rozhodli mít zčásti servírovanou a zčásti formou bufetu. Servírovali jsme předkrm a polévku a potom už bylo připravené prase od pana Šmídka, mistra přes prasátka a rozsáhlý bufet s grilováním a sladkými koutky pro dámy i pro pány.
Potom už mohlo proběhnout krájení dortu. Zvolili jsme příchuť čokoláda s malinami a mascarpone, vanilka s malinami. Na sladkém koutku byly moje milované makronky, cake pops, dortíčky a na pánském stole zase whiskey, rum, sušenky s příchutí whiskey ve tvaru knírků a cupcaky s čoko-alko příchutí naaranžované jako kulečníkové koule a čísla na nich symbolizovala důležitá čísla v našem vztahu. Byly tak dokonale vyrobené, že si většina pánů ani nevšimla, že jsou k jídlu a zpětně si ztěžovali, že slyšeli, jak byly skvělé, ale nestihli ochutnat. Inu, kdo dřív přijde…
Následovalo házení kytice, stahování podvazku a házení podvazku, propojené s tanci a výbornou hudbou a následný finální tanec výherkyně kytice a výherce podvazku. Tanec byl na skladbu z Pomády s pověstnou finální zvedačkou… a jak to dopadlo? Prostě “takovou show prostě nevymyslíš”…
A co bylo dál? Promítání videa sestřihu z mojí rozlučky se svobodou (musím říct, že jsem celou dobu jen upřeně civěla a modlila se, aby tam hlavně nebyly nějaké momenty), vtipná svatební hra s botama, sranda tanec nás dvou jako překvapení, speciální tance jen pro naše rodiče, svíčky byly úplně všude, následovalo vypouštění lampionků na jezeře, půlnoční tatarák a pořádná party prokládaná skoky do bazénu.
Když se na naši svatbu podívám zpětně, i přes svůj perfekcionismus jsem spokojená – všichni hosté si to dle jejich komentářů ohromně užili, zábava byla výborná, atmosféra skvělá, jídlo prý dokonalé, všechno co jsem naplánovala se i díky mé kolegyni Gábině, která svatbu zkoordinovala, skvěle vyvedlo.
Na závěr bych řekla, že jsem zjistila, že organizovat svatby pro mé klienty mě baví přecijen trochu víc. V práci jsem velice rozhodný člověk, ale v soukromí naopak docela nerozhodný, což je pro plánování svatby velká překážka, pokud nemáte někoho, kdo to za Vás rozsekne. A jestli to byla svatba století? Pro nás dva určitě ano. 🙂
Tady je ke shlédnutí naše svatební video:
Svatbu fotila Zuzana Scharf, točil Jirka z IVideos, květiny vytvářely holky z Frezia Fleur, dort a sladkosti vytvářeli Punk Rock Cakes, svatbu koordinovala moje kolegyně Gábina. Díky všem za skvělou práci!
Děkujeme všem, že s námi ten den prožili. A vám všem ostatním přeji, ať je vaše svatba přesně taková, jakou ji chcete mít a hlavně ať si ji maximálně užijete!
